O knize: rok / "Modlitba Daniila Ostřice, kterou napsal svému princi Jaroslavu Vladimirovičovi" - památník staré ruštiny literatura, která vznikla na počátku 13. století - je poselstvím jistého Daniila perejaslavsko-suzdalskému knížeti Jaroslavu Vsevolodovičovi v období let 1213 až 1236 (podle V.M. Istrina, který se ocitá ve složité situaci). , žádá prince o pomoc. Někteří badatelé považují „Modlitbu Daniila Zatočnika“ za první zkušenost starověké ruské vznešené žurnalistiky. Styl „Modlitby vězně Daniela“ se vyznačuje kombinací citátů z Bible, kronik s živou řečí, satiry namířené proti bojarům a duchovenstvu. Vyznačuje se autorovými knižními znalostmi, bohatostí obrazů a satirickým vztahem k ostatním. Úmyslné ponižování je kombinováno se zdůrazněnou mentální nadřazeností, kterou Danielův výtvor poprvé objevil a částečně publikoval N. M. Karamzin v poznámkách k jeho „Historie ruského státu“. Všechny soupisy pomníku jsou rozděleny do dvou edic, výrazně odlišných od sebe kompozičně, textově i ideově. Jedna verze skladby existovala s názvem „Slovo Daniila Zatočnika, napsané jeho knížeti Jaroslavu Vladimiroviči“. Další možností je s názvem „Modlitba (nebo poselství) Daniila Vězně k jeho princi Yaroslavu Vsevolodovičovi. V současné době se ustálil názor, že dílo vzniklo po prvním střetu Rusů a mongolských Tatarů, tedy po roce 1223. Vyšlo ve dvou verzích: staroruský text a v překladu D.S.Lichačeva.